Existence Hraničáře je neodmyslitelně spjata s budovou veřejného sálu. V mentální mapě města je Hraničář nepochybně pevně spojen s obrazem hlavního průčelí veřejné sálu a s předprostorem navazujícím na ulici Prokopa Diviše. Proto považujeme zachování průčelí stávajícího veřejného sálu, původního vstupu se schodišti, za zcela zásadní. Nelze ani opominout, že tato část stávajícího objektu je defacto v „původním stavu“ a stavebně-konstrukčně vykazuje nejméně závad z celého objektu.

I zbylá „dvorní“ část stávajícího objektu má nezpochybnitelné kvality. Nelze však současně nezmínit několik zásadních nedostatků. Aktuální řešení sálu s elevací z počátku 60. let 20. století cílilo na „vysokoobrátkové“ využití výhradně filmovými projekcemi. Z tohoto důvodu byl kladen důraz na maximalizaci počtu míst k sezení a na dostatečně kapacitní vchody a východy ze sálu. Především elevace sálu, tedy jeho omezené multifunkční využití, a jeho provozně-dispoziční odtržení od vstupních prostor, které jsou navíc na jiné výškové úrovni, se jeví jako nejzásadnější komplikace rozvoje aktivit veřejného sálu Hraničář. Samotný sál včetně navazujících prostorů byl v minulosti dvakrát přestavěn, stav sálu tedy není původní a časově nesouzní se vstupní částí. Dlouhodobé omezení investic do údržby objektu se nejzásadněji podepsalo na stavebně-konstrukčním stavu této části objektu.

Již v úvodu práce na této architektonické studii byl proto po diskuzi se zadavatelem zvolen přístup k návrhu, který zachovává pouze uliční část objektu s hlavním průčelím. Zbylé části objektu budou zcela odstraněny až na úroveň základové spáry. Toto rozhodnutí je opřeno o předpoklad, že rekonstrukce stávajícího sálu na multifunkční prostor, realizace střešní nástavby a napojení sálu na nové foyer se jeví jako neefektivní, neekonomické, dispozičně a provozně komplikované. Rekonstrukční práce by svým rozsahem znamenaly faktickou destrukci většiny stávajících konstrukcí objektu.

Původní část objektu se snažíme zachovat jako výrazově dominantní. Měla by být i nadále hlavním nositelem obrazu Hraničáře do veřejného prostoru a podvědomí. Nově navržená přístavba je proto výrazově střídmější a měla by být zřetelná pouze v dílčích průhledech. Cílem je vytvořit dojem plynulého pokračování objektu směrem do „dvora“ ve smyslu pravidel uplatňovaných na počátku 20. století, uliční fasáda byla honosná a zdobná, fasáda do dvora byla strohá a věcná.

Na průčelí se napojujeme plynule v úrovni původní hlavní římsy objektu nejnižší částí přístavby s plochou pochozí střechou. Důvodem je snaha nenarušit vzhled a geometrii původní mansardové střechy. Současně nám toto řešení umožňuje umístit rytmicky členěnou šedovou střechu přístavby do „druhého plánu“ průhledů z ulice Prokopa Diviše a navazujícího veřejného prostoru.

Materiál fasády, klempířských prvků a střešní krytiny volíme pro celý objekt jednotně. Použití jedné barevnosti a struktury omítky a jednotné použití pozinkovaných prvků oplechování a střechy má za cíl výrazově přístavbu sjednotit s původní částí. Jedinou výjimkou jsou okenní otvory, které budou ve stávajícím rozsahu na původní části zachovány nebo nahrazeny kopiemi. Přístavba bude osazena okny s hliníkovými rámy v rovině fasády.

Kompletní odstranění dvorní části se sálem a zázemím otevírá zcela nové možnosti vnitřního uspořádání objektu, především vizuálního a funkčního propojení jednotlivých prostor. Hlavní změnou předkládaného návrhu oproti stávajícímu stavu je umístění sálu bez elevace na výškovou úroveň vstupu do objektu a změna jeho orientace o 90°. Neméně významnou změnou je vložení víceúrovňového foyer mezi původní, uliční část objektu a nový sál. Foyer bude sloužit nejen jako prostor s hlavním schodištěm, které propojí veškeré prostory přístupné veřejnosti, ale umožní současně návštěvníkovi získat přehled o všech činnostech, které v daný moment budou v Hraničáři probíhat. Z tohoto důvodu se veškeré veřejně přístupné prostory snaží do foyer maximálně otevřít prosklenými plochami. Samozřejmě vyjma sálu. Další výhodou foyer pro fungování Hraničáře by měla být jeho schopnost pokrýt nárazově potřebu navýšení kapacity kavárny, sálu, coworkingu, galerie nebo podstřešního ateliéru. Rozšíření kapacity kavárny do foyer bude užíváno běžně, stejně jako výhody dostatečně velkého předprostoru sálu v době jeho plnění a prázdnění. Uplatní se však i v době koncertu, společenských akcí, jako rozšířená plocha výstav a worskhopů. Dalším nesporným kladem je prosvětlení centrální části objektu.

Navrhované využití původní uliční části objektu se takřka nezmění. V přízemí bude kavárna ve vazbě na veřejný prostor před Hraničářem, nově ale i na foyer a sál v jedné výškové úrovni. V suterénu bude ve výhodné provozní návaznosti umístěno zázemí kavárny a sklady. Odstraněním stávajícího schodiště při západní fasádě se otevře možnost více využít plochu prvního patra a druhého patra. Do prvního patra je nově umístěna velkoprostorová kancelář provozního zázemí objektu. Kancelář je doplněna o jednací místnost. V druhém patře a v podkroví bude i nadále umístěna galerie, v podkroví však bude nově využívat celý prostor bez současného vloženého patra. Vznikne tak mnohem kvalitnější a variabilnější výstavní prostor, který bude nově přímo osvětlen střešním světlíkem. Novinkou je i přímý přístup na střešní terasu přístavby. Terasa bude sloužit jako exteriérové rozšíření výstavní plochy galerie, pro vernisáže, performance… Přes střešní terasu bude možné projít dále zpět do foyer a přes ochoz podstřešního ateliéru, ochoz galerie a coworkingový ochoz sejít zpět do kavárny na úroveň hlavního vstupu. Nepravidelné členění foyer různě tvarovanými ochozy a schodišti by mělo navodit návštěvníkovi úmyslně dojem nahodilosti blízký spíše volně rostlé struktuře než geometricky přesně naplánované „bankovní“ dvoraně. V prostorách foyer nad vstupem do sálu uvažujeme s umístěním snesené malované „mozaiky“ Ladislava Lapáčka ze stávajícího foyer.

Nejen ve foyer necháváme hlavní prvky nosných konstrukcí přiznané – ocelové nosníky, pohledový beton, trapézový plech, pozinkovaný plech. Přiznání těchto prvků nám přijde pro plánované využití objektu jako vhodné. Až sami uživatelé si interiér zabydlí a zaplní. Industriálně pojatý interiér tak zůstane pouze jako kulisa pro jejich vlastní aktivity.

Sál je nově navržen s orientací otočenou o 90°, bez elevace a s podlahou v úrovni hlavního vstupu a s kapacitou 280 sedících diváků. Variabilita sálu bude zajištěna především novým posuvným hledištěm a demontovatelným jevištěm. Sál bude nově nabízet vyjma filmových a vybraných divadelních produkcí i plnohodnotný prostor pro konání klubově pojatých koncertů, přednášek a společenských akcí. Při divadelních a filmových projekcích s rozloženým hledištěm bude sál z foyer přístupný jedněmi dveřmi. Během koncertů a společenských akcí bude možno využít dveře troje.

Nový ateliérový prostor je navržen pod rytmicky členěnou šedovou střechou přístavby. Prostor bude primárně osvětlen střešními světlíky. Prostor je možno rozšířit o dvě střešní terasy a přilehlý ochoz ve foyer. Ateliér je doplněn o sociální zařízení a dvě příležitostné kanceláře, které mohou sloužit i k přespání hostů. Ateliér je přístupný i únikovým schodištěm z technické věže.

Suterén objektu slouží především pro provozní zázemí objektu včetně šaten účinkujících. V suterénu pod foyer je umístěno hlavní sociální zařízení objektu s šatnou pro návštěvníky.

Technická věž při severní fasádě přístavby bude využita pro umístění strojoven technologií, především pro lokální vzduchotechnické jednotky, chladící jednotky a příslušenství solárních panelů. Součástí věže bude i únikové schodiště, zásobovací výtah a zásobovací vjezd. Zbylé prostory budou využity pro vedení technologií a drobné sklady.