Uzavřenou strukturu domů, která jasně vymezuje veřejný a soukromý prostor, chápeme jako základní princip formující původní urbanismus vesnic a sídel jižních Čech. Proto návrhem spolkového domu uzavíráme severní okraj skupiny původních vesnických domů a definujeme dva nové veřejné prostory (sad a zákoutí u hájenky) a jeden „soukromý“ prostor dvora.

Pro přesné umístění objektu vidíme v území tři určující linie. První je volná uliční čára s uskakujícími hmotami domů. Druhou je linie stodol, která se zřetelně propisuje v pohledu od vstupu do zámku a ze zahrad sousedních domů. Vytváří tak zřetelný předěl mezi uzavřenou strukturou staveb a zahradami (sady). Třetí linie vychází z našeho chápání hájenky jako solitérní stavby, která není běžnou vesnickou stavbou zapojenou do uzavřené struktury. Tato třetí linie definuje odstup spolkového domu od objektu hájenky.

Spolkový dům skládáme jako skupinu hmot. Jednotlivé části ctí proporce a měřítko původní zástavby obce. Každá část je vyplněna jedním základním provozem (knihovna, sál, hostinec, zázemí, garáže a sklady, obecní úřad).

Jednotlivé části spolkového domu členíme okny, která svou proporcí a velikostí odpovídají funkci každé části. U skupin oken ctíme rytmus. Ztvárnění a barevnost vnějších ploch a detailů volíme tak, aby vynikla základní geometrie stavby. Pro vnější i vnitřní povrchy volíme materiály v místě běžné.

Nejfrekventovanější provoz hostince umisťujeme do nároží. V centrální části umístěné zázemí slouží současně hostinci i sálu, nebo oběma současně. Za průjezdem umisťujeme knihovnu, která má samostatný vstup. Skupinu hmot uzavírá objekt garáží a skladů, který funguje jako stodola na rozhraní dvora a sadu.

Navrhované uskupení hmot definuje tři nové venkovní prostory. Zákoutí mezi hájenkou a spolkovým domem může sloužit jako zahrádka hostince, místo pro drobné trhy a další veřejné aktivity. Je zde možné v omezené míře zaparkovat. Na zákoutí plynule navazuje veřejně přístupná zahrada, která by měla být klidným místem odpočinku a dětských her. Třetím, více soukromým prostorem za vraty a vrátky, je dvůr. Ten by měl být prostorem pro setkávání, koncerty a divadlo odtrženým od ruchu okolního světa.

Dispoziční uspořádání spolkového domu umožňuje využívat každou jeho část samostatně bez nutnosti zpřístupnit návštěvníkům další části. Centrálně umístěné zázemí může být využíváno samostatně s dvorem, společně se sálem, nebo hostincem. Pro velké společenské akce funguje objekt jako celek včetně zahrady a zákoutí. V každé části mohou probíhat souběžně rozdílné činnosti. Prostory jsou vzájemně vizuálně propojeny, návštěvníci plynule proudí, aktivity se však vzájemně negativně neovlivňují. Přístup do garáže je pro techniku údržby možný jak ze dvora, tak i ze zahrady.

Hlavními materiály interiéru bude dřevo, vápenná omítka a keramické materiály. V sálu budou přiznané dřevěné a betonové prvky nosné konstrukce.

Historickou budovu hájenky chápeme jako výrazný solitérní prvek. Proto ji očišťujeme od přístaveb, přístřešků a rušivých novodobých prvků. Navržený spolkový dům odsouváme o cca 6 metrů, vzniká tak nový veřejný prostor s krátkou uličkou.

Hájence navracíme původní okna s šambránami. Fasádě dáváme jednotnou barevnost.

Navržená dispozice striktně zachovává zaklenuté místnosti bez dalšího dělení. Největší místnost v objektu je uvažována jako výstavní prostor. S využitím 2.np (podkroví) není uvažováno.

Cílem rekonstrukce exteriéru i interiéru hájenky je dosažení autentického vzhledu za použití tradičních materiálů a prvků.